CZ EN

Kontaktujte nás

BIKEFEST Malino Brdo

10. 31. 2012, autor: Lukáš Turek
účastnící akce: Lukáš Turek

Návštěva slovenských bratrů a BIKEFESTu v Malino Brdu, který dopadl nad moje očekávání...

Po namahavým školním roce přišli na řadu konečně prázdniny a s nimi i zasloužené volno. Ale co s takovým volnem udělat? Zevlit doma nemá cenu, a tak volba jet na bike je více než jasná. Nabízí se otázka kam, koukám se všude možně kam by se dalo a najednou mi v hledáčku zůstávají slovenští bratři. Holt jsem přeci jenom pořád chudej student, kterej má hluboko do kapsy, ale zase nedostat se ani metr za hranici rodný vesnice se mi taky úplně nechce. Koukám na termín, a hle zrovna v tom žádoucím, se koná v Ružomberoku bikovej festival, nabízející snad všechny disciplíny, který existujou. Nelením ani minutu, balím kufry, přítelkyni, obě kola a plavky, protože v okolí Ružomberoku je aquapark a vodní atrakce, který svýma rozměrama a pověstí přitahujou více než Megan Fox. Plán je jasnej - pojezd v Malino Brdu, koupačka v Tatralandii, pojezd v Jasný, koupačka v Bešeňoví a celej tenhle trip zakončit právě bikefestem opět v Malino Brdu.

 

Celej vejlet jde naprosto podle plánu, až se divím, že to takhle může vycházet (díky Karmo!), koupačky boží, Bikepark Jasná nabízí pěkný poměrně technický tratě a Malino Brdo zase asi milion trailů, který Tě nepřestanou bavit snad nikdy. Tejden běží jak etiopskej maratonec a najednou je tu sobotní Race day. Jak jsem už psal, jedou se tu snad všechny disciplíny, ale mě (jelikož mám sebou i dirťáka) zajímá disciplína zvaná Bigair bag jump. Na tuhle disciplínu se člověk musel registrovat tejden dopředu, tak jsem neváhal ani minutu, směle se přihlásil a žil v očekávání, jaká to bude pohodička až si zaskáčem do toho nafukovacího polštáře.

 

Ale jak to tak bývá, když jsem přijel na místo a poprvé to monstrum uviděl, nemohl jsem se ani pos*at, protože jsem měl strachy všechny svaly tak zatuhlý, že ani tohle nešlo!Z očekávané pohodičky se vykllubal skok gigantických rozměrů:60 metrů šlapačka do plnejch z prudkýho kopce jak kráva - 3 metry vysokej odraz –10 metrů polet – a aby toho nebylo málo, musel jsi skakát přes takovou boudu, což Ti taky na sebevědomí zrovna nepřidalo. Nebudu lhát, že se mi do toho dvakrát nechtělo, ale vyměnil jsem hnědý trenky a šel na to. Nikdy jsem do bagu neskákal, a tak jsem nevěděl co mě čeká, ale z molitanu vím, že je lepší zaskakovat flipem. Tak si to tak dupu z toho kopce, bojim se, že mi praskne řetěz jak nikdy, dupu ještě víc, protože potřebuješ fakt mega speed, blíží se ta stěna proti mně, na konci to lehce zakláním, vidím oblohu, pořád vidím oblohu, řikám si to není možný, tady je furt jasná obloha, najednou vidím bag, dotáčím a lehce dopadám. Zapadnu, nevím kde jsem, klaustrofobní sklony se u mě dostavujou v plný míře, ale žiju a ani to tak nakonec nepřijemný nebylo, ba naopak, adrenalin, kterej mi proudí v žilách mě činí šťastnějším než kdy jindy.                                                                                                             

 

Poté probíhá skoro celej den trénink a já, jelikož žiju v domnění, že se pojede maximálně na 2 - 3 jízdy, se točím ve směs pořád přes hlavu, ladim do flipa nějaky triky a pak taky barrel roll a říkám si, že to bude stačit. Blíží se závod a najednou mi týpek říká, že se jede na 5 závodních jízd. Tak to je opravdu super, 5 flipů v kombinaci nebude asi ideální sada, no ale co se dá dělat, měl jsem bejt prozíravější. A je tu race, tak tam odpíchávám ty svoje 3 najetý jizdy, který mi naštěstí vychází. Blíží se 4. jízda, zmocňuje se ve mě né zrovna ideální pocit, ale co, něco tam dát musím, tak šlapu jak divej a na odraze se mi v hlavě bleskne 360, ty vole co mě to zase napadlo, vždyť jí skoro vůbec neumím, no ale co dá dělat, jsem už roztočenej, tak jí držím a pomalu se otáčím. Pohled na ty hory okolo sebe je epesní, užívám si to jak to jen jde, rotaci překvapivě dobře kontrolu a prakticky načisto otáčím. Ufff. 5. jízdu musím dát zase změnu, koukám, že kluci do toho skáčou i rovný triky, mě se do nich vůbec nechce, to to radši loupnu na dirtu, ale změna je život, a tak se na vodraze neroztáčím, sundavám nohy a zkouším Inidian air. Naštěstí to tak hrozný taky není a v klidu to vrácím. Mám to za sebou a můžu si oddychnout.

 

Jdu si pobalit všechny věci, páč bohužel, i když  je zítra ještě v plánu sjezd, jedeme domu, protože ubytování nám skončilo a na schánění něčeho jiného nejsou peníze a ani už teď čas. Ještě se jdu zeptat rozhodčích zda má cenu čekat na vyhlášení, přeci jenom kluci jezdili fakt dobře. Kouká do papíru a říká, že to vypadá dobře, leč jak, mi nesděluje. Tak házíme klasickýho zevla u nedalekého rybníka a užíváme si prosluněného dne. Je večer, přichází toužené vyhlášení a z podia se ozývá: ,, A s číslem 33 je na 3. místě Lukáš Turek jezdící za BeachBitch", což když slyším mi udělalo opravdu radost! Numerologie byla taky neúprosná, protože když měl Mára Pekelník v Rakovníku mojí  22, tak byl 2. Tady druhý místo zaslouženě bere slovenskej chalan na Dartmoor Shine, kterej dává neskutečný sady jako například 720. fronflip condor a podobně. První místo taky není žádným překvapením, bere ho týpek na brazilskym NSku, kterej otáčel mimo jiné double backflip a nakonec i double fronflip! Přebíráme ceny, loučím s mejma novejma slovenskejma kamarádama a teď už jen kraťoučká cesta čítající 700 km zpátky do českých luhů a hájů. A o tom jak jsme se měli tady u nás zase příště....

 

P.S. Checkujte galerii v čem jezdí slovenský chalani na závody, o tom, že jim Schadina chcípla a museli ji dotlačit na parkoviště ani nemluvim :D

 

česky english